A do třetice všeho luštěninového tu máme po fazolích a čočce hrách. Jedno z jídel, na které občas dostanu z ničehož nic chuť a které není vůbec těžké připravit. Jediným negativem je ale u opravdu akutní chutě to, že si ho prostě neuděláte během hodinky - respektive asi ano, ale další den budete pravděpodobně trávit v oblacích. Zde je máčení narozdíl od červené čočky a konzervovaných "rychlo-fazolí" nezbytné, ideálně přes noc - čím déle, tím lépe. 

Mám-li být upřímný, u přípravy hrachové kaše je má představivost a kreativita velice omezená a kromě hráškovo-hrachové a klasické, byť různě ochucené kaše úplně nevím, co bych s hrachem vymýšlel. Ale vlastně proč, máme ji jednou za čas a klasika vlastně vůbec neurazí. Navíc možností, co ke kaši přidat a zároveň zachovat "zdravost" receptu je docela dost - tofu (ehm...), kousek masa (jako joooo, ani uzenou pečeni nemusíte přidávat s krucifixem v ruce), vejce na různé způsoby.... Dobře, beru zpět - zase tolik jich není :D.

Pak už je to klasická rutina, kterou lze u přípravy pustit jak přes kopírák:

1) nakoupit, namočit, uvařit, nandat 

2) vyslechnout si od dcery, že to nebude papat - načež zkusíte všechny možné i nemožné rodičovské techniky od klidného psychologického přístupu až po karate, vše samozřejmě s naprosto stejným neúspěchem

3) zkusíte poslední záložní variantu "nic jiného ale není, holt budeš hladová", která většinou stejně během pár minut vyústí v to, že nakonec brouček dostane buď jiné jídlo a nebo mu máznete rohlíček s másličkem a šunčičkou, které si poručí... Přeci nebude kočička hladová :D.