Na psaní budiž cosi terapeutického, zdá se mi. A když už jsem tu párkrát "šmrncnul" své příspěvky lehkým nádechem zpovědi, pohledu do nitra mé duše a svěřil se, co mám a naopak nemám v jídle rád - tak proč bych ještě nepřihodil, že... Jako malý jsem opravdu, ale opravdu nebyl omáčkový typ. Babi segedín - budiž, ale ostatní omáčky, to mi úplně nejelo. Takže maso, příloha a omáčky tak akorát, aby knedlík byl napůl zalitý, napůl nezalitý a běda, aby nebyla vidět jeho přirozená "raw" barva :D. Jakmile jídlo plavalo v omáčce a nebo jsem na talíři již pohledem z dálky identifikoval jen jakési výstupky zakryté slitou barvou omáčky, bylo zle a šly na mě mrákoty. A fakticky netuším, čím to je. Třeba jsem jako malý spadl do hrnce s omáčkou a byl vytažen na poslední chvíli, prostě opravdu nevím a k psychologovi se mi s tím úplně běžet nechce. 

S plíživě se přibližujícím stářím (padlo krutých 30...) jsem postupně začal dávat omáčkám šanci. Tedy kromě koprovky a houbovky, u těch si troufnu říci, že ty z black listu nikdy neslezou. Ty zbylé jsem se s mým zvyšujícím se zájmem o vaření naučil nejen připravovat, ale i jíst. Upřímně, nemusím je mít bůhvíjak často a obzvláště pak ty "smetanové" nebo "krémové". Ale v rámci nutriční osvěty a pestrosti jak klientů, tak mé malé dcerunky je občas udělám. No a tady je recept na takovou základní, jednoduchou "krémovou/smetanovou" omáčku (kde je minimum smetany či krému, aby bylo jasno :D), kterou musí zvládnout každá mladá dáma 10let + a každý mladý muž 20+, který sem dojde přes osvojení základních mužských technik od "nudle z pytlíku a připeklou omeletu" přes "vaříme v mikrovlnce" až po brilantní zvládnutí ohřátí jídla od maminky/babičky/spolubydlící(ho).

Zeleninu lze obměnit dle chuti a libosti, omáčku lze okořenit stejně tak. Jo a jako důkaz toho, že v jednoduchosti je krása budiž to, že dcera nazvala toto jídlo "atraktivní dobrůtkou" (Nevím kam na ty spojení chodí, ale čuju kariéru v médiích nebo literatuře). Občas slýchám, že 12% smetana není smetana a proč ji vůbec používám, vždyť je to o 0,00154% zahuštěnější mléko. Budiž, je to názor, ale mám k tomu dva důvody:

1) smetana 12% a 33% dokáží ve stejném množství naprosto rozdílně "rozbombit" energetickou hodnotu jídla a jako proč ne, občas tu 33% přežijeme, ale pokud si jídla s kapkou smetany nedokážeme odpustit pro "pravidelnější" konzumaci, tady ta 33% fakt moc neklape

2) prostě mám 12% raději a nemám rád husté omáčky, dávám přednost "šťávomáčkám" :D.

Jo a mimochodem - až na konci jsem si jaksi uvědomil, jak "vtipné" a nedůstojné je věnovat tuhle zpověď ve stylu (ne)ódy na omáčku zrovna tomuhle a ne jídlu, které je ztělesněním omáčky :D. Když ze mě ta inspirace občas tak nějak úplně "vytryskne" a už se to nedá zastavit....