Byl sychravý čtvrteční podvečer a já, jakožto správný fotřík pomýšlející ve skrytu duše na titul otce roku, jsem si hrál s mou téměř 3letou dcerkou. Nepamatuji si už přesně, co to bylo za hru - myslím že nejspíš šachy nebo něco podobně zábavně edukativního. V tom nás vyrušila matka mého dítěte (= má milovaná partnerka) s připomínkou toho, že nás čeká "dcerotcovský víkend". Samozřejmě, jak bych mohl zapomenout... Plány vymyslíme - tedy vlastně, už jsou vymyšlené. Teď už jen vyřešit, jaké jídlo uspokojí na víkend mlsný dětský jazýček. Odpověď jsem znal dopředu, přesto jsem se ze slušnosti zeptal mého právě se rtěnkou matlajícího mini štěstí, copak by si představovala. Úkol zněl jasně - červenou omáčku s těstovinkami.

Ano, rozumějte boloňskou. No proč ne, v srpnu jsme jí měli zatím jen 9x, no problem, možná to zvládnu i se zavázanýma očima. Pátek ráno jsme vypravili maminku a vyrazili na nákup, jak jinak než - do Penny, tedy do obchodu, jehož název si dcera tak oblíbila, že tam pravidelně po návštěvě hřiště musíme dojít alespoň pro rohlík (a fakt to není placená spolupráce - slevy tak maximálně s Penny kartou...). Nákup taková klasika s dítětem - dát do košíku vše potřebné, u kasy zjistit že v něm přebývá zhruba 28 věcí, které tam přihodilo dítě a které fakt kupovat nechcete, načež ty vložky a 27 balení čokolád vrátíte a můžete vyrazit domů. A nyní Vám dám dobře míněnou radu. Pokud za Vámi malé dítě přijde s roztomilým výrazem a malou zástěrkou s tím, jestli může vařit s Vámi - pusťte mu oblíbenou pohádku nebo ho přesvědčte, že chce fakt dělat něco jiného. Právě jsem Vám ušetřil spoustu nervů a menší výbuch v kuchyni, není za co. Pak už jen v klidu uvařte tuhle parádu, kterou se zavděčíte každému ve věku 1-99 let.