A máme tu kuře na paprice. Další z "klasických receptů", kterému jsem od mala nějak extra nepřišel na chuť a mám-li být upřímný, cestu jsem si k němu nenašel tak nějak do dneška. Ale děvčata na něj doma občas dostanou chuť a to se pak nedá nic dělat, než jim přání splnit. A proč? No, znáte něco horšího než hladovou ženu? Já jo, a sice dvě hladové ženy - takže proto :D. 

A když už, tak už - zkusil jsem tedy recept upravit tak, aby se dal bez problémů nazývat přinejmenším odlehčeným a zároveň abych si ho mohl bez problémů napočítávat na různé příjmy klientům. Recept je jednoduchý a nedá se na něm nic zkazit, avšak nemohl jsem se připravit o klasické "seberozčílení" se z obírání stehen (panebože, jak já nesnáším obírání kostí...). Ale po nějaké té hodince vaření, 20ti minutách klení a následném několikahodinovém chladnutí pocuchaných nervů bylo dílo dokonáno a naservírováno k finálnímu zhodnocení mým spolubydlícím (rozuměl skoro-žena a úplno-dcera). 

Mlaskání přehlušilo mé dojíždějící klení a nastala všeobecná spokojenost. Tak zkuste tuhle variantu, neprohloupíte.