A máme tu další jídlo na italský způsob, které jsem delší dobu nedělal a říkal jsem si, že by se slušelo a patřilo ho "oprášit". A je tomu tak i kvůli faktu, že cena dýně se opět poslední dobou začala pohybovat v normální hladině a není potřeba si na její koupi brát hypotéku. Takže jsem nakoupil vše potřebné, přibalil pěkný kousek krůtího, nažhavil troubu a už to jelo...

Ještě než se tu rozněžním nad receptem, tak bych chtěl se vším uvědoměním mě vlastním podotknout, že je mi jasné, že kdyby si tenhle recept přečetla 80ti letá Maria, matka Sicilského mafiána, tak by možná nebyla nadšená, že tomu říkám caponata a jsou tam brambory. A je možné, že bych se ráno probudil s koňskou oháňkou na polštáři a varováním, že jestli nestáhnu ty lasagne bez bešamelu, tak si vyzkouším jak se plave s ploutvemi z betonu. 

 Nadruhou stranu, další suroviny, které naleznete v receptech na dýňovou caponatu tam jsou a není to vyloženě nějaký "patvar". A stejně tak to mám u dalších receptů, kde se snažím dodržovat postup i suroviny tak, jak vyplývá z podstaty receptu - ale občas si to lehce uzpůsobím sobě, jako proč ne, ne? Ale nehodlám kvůli tomu vymýšlet originální super-dlouhé názvy typu "Pečené brambory s dýní a červenou cibulí zapečené v rajčatové omáčce s balzamikem a olivami", přestože se mi už několikrát stalo, že pár rýpalů s portfoliem receptů čítající ovesnou kaši a krtkův dort z pytlíku chytře poznamenalo, že do originálního receptu chyběla 1 surovina z 89ti. Tohle mě vždy zahřeje u srdéčka a vlastně ani nevím, proč to zmiňuji. Jo vlastně vím, to psaní mě nějak duševně otevírá, vždyť jsme to řešili posledně nad skleničkou s krémovou omáčkou....

No ale dost zbytečných řečiček, otevírání srdéček - to by bylo, aby receptu nebylo.